Rádi bychom Vás seznámili s příběhem Honzíčka Chmelíka.
Honzík se narodil s neprůchodným tenkým střevem, na což se přišlo třetí den po porodu. Ihned byl převezen na kliniku, kde mu provedli operaci, po které mu zůstal vývod ven z bříška. Byl umístěn do inkubátoru, druhý den přestal sám dýchat a museli ho znovu intubovat. Navíc dostal velký zánět, nad kterým sice zvítězil, ale celý měsíc se potýkal s tím, že pytlíky na stomie mu na bříšku nedržely a nepřibýval na váze. Lékaři proto přistoupili k další operaci a střívko mu zanořili zpátky do bříška.
Již na klinice se zjistilo, že na jedno očičko téměř nevidí. Když se přibližně po dvou měsících vrátil z nemocnice, těšili jsme se, že Honzík už bude mít to nejhorší za sebou. Sledovali ho na klinice a tvrdili, že kvůli těm operacím je opožděný ve vývoji.
Po necelém roce lékaři oční kliniky chtěli zjistit rozsah poškození očička, proto mu udělali v celkové narkóze vyšetření a konstatovali, na jedno oko vidí dobře, ale na druhém má -7 dioptrií.
Týden po návratu z oční kliniky dostal první epileptické záchvaty. Honzíkovi v srpnu byly čtyři roky, sám se neposadí, neleze ani nechodí. Teprve v nedávné době nám paní doktorka na neurologii řekla celou pravdu. Doba, na kterou po první operaci přestal Honzíček dýchat, byla moc dlouho a způsobila mu nenávratné poškození mozku. Přesto Honzíček statečně bojuje, denně dvakrát cvičíme, a jezdíme i do lázní. Naděje umírá poslední, proto nepřestáváme doufat, že jednoho dne bude třeba i běhat. Teď ale ještě potřebuje péči dvacet čtyři hodin denně.